Čtenářský deník

Jednoho sobotního rána byl malý Jirka pověřen, aby hlídal svou babičku. Maminka musela jít nakoupit do vzdálené vesnice a vrátí se pozdě. Proto dostal ještě Jirka za úkol dát babičce přesně v jedenáct hodin její medicínu. Sotva maminka za sebou zavřela dveře, už se ozvala babička se stížností, kdy jí konečně přinese ranní čaj?!

Mrzelo ho, že má tak protivnou babičku. Chtěl, aby byla jiná. Aby se ho zeptala, jestli si s ní nechce zahrát nějakou hru, třeba člověče nezlob se, ale to se nestalo. Jeho babička byla protivná stará babizna, která ho strašila, že jí červy, slimáky a housenky a že umí čarovat. Taky se jí nelíbilo, že Jirka moc roste. Vyčítala mu, že kdyby nejedl tolik čokolády, tak by nerostl tak rychle. A toho dne, když maminka nebyla doma, malého chlapce tak vystrašila, že se zavřel do kuchyně a přemýšlel, zda vše, co mu řekla, je pravda. Jestli přece jen není čarodějnice? A jak byl vylekaný, napadla ho bláznivá myšlenka. Co kdyby babičce udělal vlastní medicínu? „Udělám jí novou medicínu, takovou, která bude tak silná a tak účinná a tak fantastická, že ji to buď opravdu vyléčí, nebo jí to urve hlavu.“ A tak začal vyrábět medicínu, která měla z babičky udělat milého a laskavého člověka.

Vzal si obrovský hrnec a šel do koupelny, kde vybral potřebné ingredience. (Vlasový šampon se zlatavým leskem, zubní pastu, holící pěny, lak na nehty, rtěnky, depilátor atd.). Dále pokračoval do prádelny a tam vzal: super-bělící prášek, voskové leštidlo na podlahu, prášek proti blechám a zobání pro kanára. Aby to dostalo nějakou pořádnou sytou barvu, rozhodl se, že přidá krém na boty.

Při zpáteční cestě do kuchyně ještě přidal gin, ten měla babička ráda! A v kuchyni to dovršil kořením, čili omáčkami a pálivými paprikami. Jak tak usilovně pracoval, nevšiml si, že dělá rachot. Babičku to vzbudilo a ptala se: „Už si mám vzít lék?“ „Ne, babi, máš ještě půl hodiny čas.“ A dal se znovu do práce.

Napadlo ho, že by mohl přidat i něco z léků pro zvířata. A tak se stalo, že tam přimíchal trochu z lahve pro kuřata, která trpí morem, ždibec ze sklenice pro koně, které trpí chrapotem, pro krávy a býky, co mají neštovice, špatný dech, prašivinu atd. Všechno to zamíchal pomocí staré hůlky. Směs byla hustá jako smetana a barevná jako duha. Celý hrnec po promíchání postavil na sporák, aby to trochu povařil. Tekutina začala bublat a začal se vynořovat příšerný zápach a modrý kouř. Bylo na čase vyvětrat. Aby medicína byla podobná té, co pije babička, musel tam přidat více hnědé barvy. Rozhodl se, že přilije tmavě hnědou nátěrovou barvu. A bylo hotovo. Babička se znovu hlásila o svou medicínu. Jirka ji jen přelil do správné lahvičky, vzal lžičku a vydal se za babičkou s jistým napětím, co s ní asi jeho lék udělá.

Poté, co babička spolkla medicínu na lžičce, se začaly dít šílené věci. Babička vystřelila ze svého křesla směrem vzhůru, a když dopadla, tak začala křičet, že uvnitř hoří! Začal se zvedat dým a Jirka musel rychle babičku uhasit. Potom se babička začala vzdouvat, obličej jí měnil barvu, pak splaskávala, pomalu zeštíhlovala a začala velice rychle růst. Rostla tak vysoko, že prošla stropem a prorazila hlavou i střechu.

„Nemyslíš, že bys už měla přestat?“ volal na ni Jirka. „Už jsem přestala! Cítím se úžasně! Neříkala jsem ti, že mám kouzelnou moc? Nevarovala jsem tě, že mám čarodějnou sílu v konečcích prstů? Ale ty jsi mě neposlouchal, že? Ty jsi neposlouchal svou starou babičku!“ „To jsi nezpůsobila ty, babi,“ křičel nahoru Jirka. „To jsem způsobil já! Já jsem ti namíchal nový lék!“

Babička mu ale stále nevěřila, proto se Jirka rozhodl, že jí to předvede na slepici. Donutil slepici spolknout medicínu. Slepice se začala měnit přesně jako babička. V konečné fázi z ní byla obrovská slepice! V té chvíli se vrátila maminka z nákupu, nejprve viděla slepici a pak na ni babička zavolala ze střechy. To bylo na maminku moc, jen zírala a nechápala, co se to děje. Naštěstí se zrovna vrátil domů i tatínek. Nejprve taktéž vyděšeně obhlídl situaci, ale pak celým tím nápadem byl nadšený! Babičku nechal vytáhnout ze střechy jeřábem a společně s Jirkou medicínou nakrmili všechna zvířata u nich na statku. Bohužel tak vymrhali všechen lék, až nezbyla nakonec ani kapička.

Další den přišel pan Chorý s nápadem udělat více medicíny. Jirkovi se to ani za mák nelíbilo. Tatínek začal být medicínou posedlý! A jak bylo Jirkovi vysvětleno, větší kráva nadojí více mléka!

Společně začali dělat medicínu číslo dvě. Když bylo hotovo, šli ji vyzkoušet na další slepici. Účinky ale nebyly podobné prvnímu pokusu. Slepici se hrozitánsky prodloužily nohy! Rozhodli se pro medicínu číslo tři, snad bude třetí pokus lepší? Bohužel ale nebyl. Slepici se prodloužil krk. Byl skoro delší, než má žirafa. Pan Chorý začal být velice nervózní a nevrlý.

Když nakrmili slepici zázračnou medicínou číslo čtyři, slepice se zmenšila do velikosti čerstvě vylíhnutého kuřete. Pan Chorý pořád uvažoval, co může léku chybět? Co tam zapomněli dát? V tom přišla na dvorek babička a začala si stěžovat, že jí ráno nikdo nepřinesl čaj. Všimla si, že Jirka drží v ruce hrníček. „Cha-cha! To je taková tvoje malá hra, že jo? I o sebe se dovedeš postarat, že? Pro sebe si jistě uděláš ranní čajíček! Ale své staré ubohé babičce čaj nepřineseš, na to nemyslíš! Vždycky jsem věděla, že jsi sobec!“ A vypila celou medicínu! Všichni se na ni vyděšeně podívali. Babička se v tu ránu začala rychle zmenšovat. Už byla ve své normální velikosti, ale zmenšovala se dál a dál, až si ji paní Chorá dala na ruku, jak byla maličká. A nakonec „puf!“ A byla pryč!  Pan Chorý se radoval, že nemusí poslouchat věčné stížnosti své tchýně, paní Chorá se tvářila velice zmateně a Jirka nevěděl, co si  má myslet, protože se na malou chvíli dotkl okraje kouzelného světa.


Zdroj citací:
DAHL, Roald. Jirkova zázračná medicína. Jitka Herynková; Quentin Blake. Praha: Knižní klub, 2007. 112 s. ISBN 978-80-242-1741-3.

Čtěte také:

Roald Dahl – Karlík a továrna na čokoládu