Isabel Allende – Dům duchů

Čtenářský deník

Vytvořeno 8. 3. 2015 2:00

Autor: Marie Svobodová

Román Dům duchů chilské spisovatelky Isabel Allende je jednou z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Líčí dojemnou historii rodiny Truebů, která žila ve velkém rohovém domě, příběh o tom, jak tento dům nakonec zůstal opuštěný, avšak plný vzpomínek. Na pozadí příběhu probíhají politické nepokoje a jiné těžkosti, kterými země v té době procházela, prostřednictvím postav se tudíž vžijeme i do historie celého národa.

Děj:

Když byl mladý, strávil Esteban Trueba několik let prací v dole, aby si vydělal dost peněz a mohl se oženit s krásnou Rosou de Valle. Než se však stačil vrátit, Rosa vypila jed, který byl určený jejímu otci – první rodinná tragédie, kterou nezpůsobilo nic jiného než politická nesnášenlivost.

Esteban byl zničený, odjel na statek Tři Marie, který zdědil, ale nikdy ho neudržoval. Všechno tam dal do pořádku a zbohatl. Trápil se ale smrtí své lásky, při svých vyjížďkách na koni znásilňoval bezbranné vesničanky. S jednou z nich - Panchou Garcíovou - dokonce nějakou dobu žil, když ho ale omrzela, vyhnal ji i syna, kterého s ním měla, Estebana Garcíu.

Clara de Valle byla Rosina mladší sestra. Od malička měla nadpřirozené schopnosti, dokázala hýbat s předměty silou mysli, mluvit s duchy a vidět budoucnost. Když se její předpověď o Rosině smrti vyplnila, dávala si za vinu, že ji přivolala. Rozhodla se, že už nebude mluvit, aby nezavinila nic dalšího. Mnoho let opravdu neřekla ani slovo až do chvíle, kdy pronesla: „Vdám se za Estebana Truebu.“

A tak se i stalo. Nějakou dobu žili ve velkém rohovém domě, pak se přestěhovali na statek Tři Marie. Měli spolu dceru Blancu a dva mladší syny: Jamieho a Nicoláse. Když vyrostli, chodili do školy a prázdniny trávili na Třech Mariích. Tam Blanca poznala Pedra Terceru – syna jednoho z původních obyvatel ranče a také jednoho z prvních komunistů v této zemi. V dětství byli nerozluční kamarádi, později se do sebe hluboce zamilovali. A protože Esteban by jejich vztah nikdy neschválil, tajně se scházeli a milovali každou noc u řeky.

Clara o nich samozřejmě věděla, když to však zjistil Esteban, byl bez sebe vzteky. Pedro mu uniknul, zbil proto Blancu. Clara se jí zastávala, když ale přidala také kousavou poznámku o Estebanových milenkách, uhodil ji do obličeje a vyrazil jí několik zubů. Přestože svého činu okamžitě litoval, Clara se zařekla, že už s manželem nikdy nepromluví.

Přestěhovala se i s Blancou zpátky do města do velkého rohového domu. Estebana odloučení od rodiny sice trápilo, ale když zjistil, že je Blanca těhotná, rozhodl se jednat. Proti její vůli ji provdal za jakéhosi zámožného Francouze, se kterým se přestěhovala daleko od rodiny do velkého děsivého domu plného zvláštních zvuků a podezřelých sloužících. Když odhalila jeho tajemství, utekla Blanca i s dítětem zpátky do matčiny náruče.

Nějakou dobu bydleli všichni pohromadě ve velkém rohovém domě – Clara a Esteban se naučili vedle sebe žít, Jamie a Nicolás studovali a Alba (Blančina dcera) rostla v krásnou a nezávislou ženu. Spřátelila se se strýčkem Jamiem, on byl jediný, komu řekla o Miguelovi – svém milenci a zapáleném komunistovi. V té době zemřela Clara, chystaly se však mnohem horší věci.

A tady se opět dostává do popředí politika. Konkrétně komunistický převrat a následné boje mezi komunistickou a konzervativní stranou. Blanca a Pedro Tercero utečou s Estebanovou pomocí do Kanady, kde konečně najdou své štěstí.

Alba se však dostane do rukou policistů, kteří ji vyslýchají kvůli Miguelovi. Jedním z nich není nikdo jiný, než Esteban García. Pozná v ní svoji nevlastní sestru, mučí ji a znásilňuje, aby se pomstil a uspokojil svoji žárlivost. Tak se dokončí kruh, který započal Alby dědeček, když znásilnil Panchu Garcíovou. Všechna úskalí přežije Alba jen díky zjevení ducha babičky Clary. Estebanovi se nakonec podaří Albu vysvobodit a o několik dní později jí zemře v náručí.

Alba zůstane sama ve velkém domě plném radosti i hořkosti a vzpomínek. Zatímco čeká na Miguela, píše do deníku rodinnou historii, jak to dělala Clara. Stránkám této knihy se také svěří, že čeká dítě.

Film:

Film Dům duchů natočený na motivy knihy sklidil celkem negativní kritiku (přestože herecké výkony Meryl Streepové a Jeremyho Ironse měly velký úspěch), mě osobně se ale hodně líbil. Přestože knize se nemůže vyrovnat a nevejde se do něj zdaleka všechno, zachycuje její kouzelnou atmosféru a klíčové scény vykresluje tak, že by s nimi mohl být spokojený i nadšený čtenář jako já.

O autorce:

Isabel Allende prožila většinu svého života právě v Chile. Je neteří bývalého chilského prezidenta Salvadora Allendeho, na vlastní kůži tak pocítila tíhu celé tehdejší politické situace. Po vojenském puči v roce 1973, při kterém její strýc zemřel, opustila i se svými dvěma dětmi Chile a v současné době žije se svým druhým manželem v Kalifornii.

Stejně jako Gabriel García Márquez patří k představitelům magického realizmu – žánru, kde se realita prolíná se sny a představami. Příběh, který stvořila, mi však přijde čtivější než ty Márquezovy a - bude to možná tím ženským přístupem – její styl je také mnohem procítěnější a něžnější. Charaktery postav jsou naprosto skvěle propracované a silný příběh vtáhne čtenáře do děje, jako by se hned na první stránce stal dalším členem rodiny Truebů. Krása magického realismu není v napětí nebo silných myšlenkách, spočívá v postavách, do kterých se vžijete tak dokonale, že prostě musíte vědět, jak to s nimi dopadne – už kvůli sobě.

Dům duchů.-- 1. vyd.-- Praha : Svoboda, 1990.-- 379 s.,ilustr.-- (Členská knižnice).-- ISBN 80-205-0059-6