Čtenářský deník

Realistické drama bratří Mrštíků o pěti jednáních patří k těm nejoblíbenějším. Dodnes se hra objevuje na prknech nejrůznějších divadel, ať už velkoměstských či naopak. Dílo kritizuje poměry na vesnici, kde se hlavně dříve hledělo na majetek a o vdavkách z lásky mohly dívky jen bláhově snít. Autorem námětu je Alois Mrštík, zpracoval jej Vilém Mrštík.

Stejně jako u každého dramatu jsou první stránky věnovány přehledu osob, u Maryši je také připojen jejich popis. Děj se odehrává v nejmenované moravské vesnici roku 1886, kde žije dívka Maryša, dcera sedláka Lízala, která je zamilovaná do rekruta Francka.

Hra začíná rozpravou mezi Lízalem a vdovcem Vávrou, majitelem mlýna. Dozvídáme se, že Vávra má tři potomky a že by nejraději celý statek prodal. Lízal mu vše rozmlouvá, že prý ženu potřebuje. Začnou se dohadovat o věnu Lízalovy dcery, z čehož je patrný záměr Maryšu provdat za Vávru. Přicházejí rekruti, mezi kterými je i Francek, aby se rozloučili, než nastoupí na vojnu trvající 3 roky. Lízal však Francka za Maryšou nepustí, což jej rozčilí, ale nakonec, přemluven matkou a rekruty, odchází. Jakmile budoucí vojáci opustí scénu, dohodnou se Vávra s Lízalem na konečném věnu, a zpečetí tak Maryšin osud, aniž by se ptali na její vůli. Když se Vávra odebere k domovu, oznámí Maryše otec, za koho se provdá. Ta ponejprv nechce uvěřit, myslí si, že jde o legraci. Když vzápětí pochopí, že se jedná o krutou pravdu, zmizí s řádným bouchnutím dveřmi.
Před polednem, než mají odvézt rekruty na vojnu, je Lízal zavolán, aby šel rozehnat bijící se chlapce v hospodě. Tato záminka dává možnost Maryše a Franckovi se sejít a rozloučit se. Přesto je jejich dostaveníčko brzy přerušeno rozzlobenou Lízalkou.

***
V druhém jednání se čtenář přenese do světnice v Lízalově domě. Strouhalka, Maryšina teta, a stařenka, její babička, vedou společně se svou mladou příbuznou rozhovor o ujednaných vdavkách. Snaží se ji přesvědčit, že ony být mladé, neváhaly by a za Vávru se provdaly. Maryša si však vede svou a nenechá se ničím a nikým přesvědčit. Svatba se kvapem blíží, všichni dívku uhání, aby se co nejrychleji ustrojila. Maryša se pokouší umluvit alespoň svého otce. Podaří se jí jej obměkčit, ale Lízalka mu důrazně vysvětlí, že než dát dceru Franckovi, radši Vávrovi.

***
Následující akt se odehrává o celé dva roky později, kdy je z Maryši paní Vávrová a Francek se navrátil z vojny. Je pro něj těžké, že přišel o Maryšu, a zlobí se na její rodiče, že tak učinili de facto na truc.
Od té doby, co je Maryša vdaná, celá pohubla a zbledla, na první pohled je patrné, že se jí daří velmi zle. Se svými rodiči nemluví, Lízal si svou chybu uvědomil, ale odmítá o vzniklé situaci hovořit. V hostinci se později Francek setkává s Maryšou a doprovází ji domů. Lízal obdrží soudní obsílku, ze které se dozvídá, že jej Vávra žaluje pro peníze, neboť pro ty si Maryšu vzal a nedostal je. Později se v hostinci objeví Vávra, a když se vrátí Francek, tak dlouho do sebe „šijí“, až se poperou.

***
Na počátku předposledního dějství domlouvá Lízal dceři, aby Vávru opustila. Maryša si však postaví hlavu: „Sami ste to ukuchtili, sami si to snězte. Vám k haňbě tady zvostanu a nikam nepudu.“ (S. 62) Po odchodu otce zůstane chvilku Maryša sama, dokud nepřijde služka. Ta otevřela dveře Franckovi, aby mohl „svou milou“ navštívit. František po ní žádá, aby s ním odešla do Brna, ale Maryša odmítá. Přestože Francka stále miluje, jednou je vdaná a nejde s tím nic udělat. Chlapec se nevzdává, o půlnoci bude čekat u splavu, a pokud dívka nepřijde, objeví se ve mlýně druhý den, aby ji odvedl, i kdyby ho měl Vávra zastřelit. Tak se málem stane, ale štěstí stojí při Franckovi, když se Vávra objeví na prahu domu, vymůže si pravdu a s nabitou puškou se za mladíkem vydá.

***
Poslední jednání je nejkratší ze všech pěti. Jeho obsah by se dal shrnout do jediné věty – Maryša otrávila Vávru. Ke svému činu se nešťastnice dozná. Z pátého dějství také pochází velmi oblíbená replika:
VÁVRA: „Od koho je káva?“
VÁVROVÁ: „Od žida.“
VÁVRA: „A proč ne ze spolku?“
VÁVROVÁ: „Měli zavříno.“

Drama je psáno moravským nářečím a poukazuje na skutečnost, že dříve se majetek a bohatství stavělo nad lásku a lidské štěstí. Jedná se o čtení velice kvalitní a mohu vás ujistit, že v každém by mělo toto dílo zanechat hluboký otisk, jak se ke konci 19. století žilo nejen na venkově.


Zdroj citací: Mrštíkové, Alois a Vilém – Maryša. Praha: Artur, 2004