Čtenářský deník

Zabiják je román zastupující naturalistický proud ve francouzské literatuře 19. století. Kdo si myslí, že jde o detektivku, má bohužel smůlu. Zabijákem je zde alkohol, který postupně zabíjí lidské tělo a hlavně jeho ducha. Émile Zola, nejznámější představitel naturalistického francouzského románu, v něm nechtěl ani tolik šokovat, jako spíše poukázat na bídné životní podmínky tehdejší chudiny a na vliv dědičnosti na člověka.

Než se dostaneme k podstatě příběhu vyobrazeném v Zolově románu, uveďme si některé informace, které sice netvoří osu příběhu, ale jsou pro něj podstatné. Hlavní postavou je mladá Gervaisa, která dříve žila na venkově poblíž Marseille. U ní doma to ale nebylo žádné posvícení, protože její otec, starý Macquart, jí neustále mlátil. Ještě jako mladá čtrnáctiletá dívenka se seznámila s o čtyři roky starším Lautierem a nechala se nalákat na jeho krásné medové řeči o společném šťastném životě. Porodila mu dva syny, Klaudia a Štěpána. Jakmile Lautier zdědil peníze po matce, odstěhovali se společně do Paříže a mysleli si, že se jim bude lépe dařit. Lautier však utrácel peníze, kde jenom mohl. Časem se tak dostali do nouze a museli se přestěhovat do levnějšího hotelu. Teprve v tomto momentu se začíná odehrávat spletitý příběh, v němž hraje hlavní roli alkohol.

Gervaisa čeká celou noc na Lautiera, který přijde až k ránu a pouze se směšnou částkou peněz v kapse. Rozpukne se obrovská hádka, která skončí Gervaisinim odchodem do prádelny, aby vyprala prádlo. Ráno do prádelny přijde sestra Adély, která si na Lautiera dělala už delší dobu zálusk, až se jí ho podařilo svézt. Gervaisa se od její sestry dovídá, že Lautier s Adélou jsou právě někde společně na útěku, a poperou se. Když se vrátí domů, zjistí, že to byla pravda a ona zůstala sama se dvěma dětmi.

Gervaisa proto začne pracovat v prádelně u paní Fauconnierové, aby uživila obě děti. Gervaisa je stále mladá a pohledná, takže se není co divit, že se do ní zamiluje místní klempíř Coupeau. Gervaisa ho zpočátku bere pouze jako přítele a nechce o svatbě ani slyšet. Když ale na ní Coupeau naléhá a prosí ji, nakonec svolí, protože ví, že Coupeau je velice hodný, pracovitý a snaživý. Ani jeden však nemají mnoho peněz, a tak uspořádají jen skromnou a prostou svatbu a malinkou hostinu. Po svatbě se přestěhují nedaleko prádelny, aby Gervaisa nemusela docházet daleko do práce. Brzy se jim také narodí dcera Nana, hrdinka dalšího Zolova románu, ze které se místo květinářky stane pro její nenasytnost a poživačnost prostitutka.

Gervaisa i Coupeau ukládají každou korunku bokem, aby našetřili dostatek peněz a mohli si pronajmout vlastní krámek, kde by mohla mít Gervaisa vlastní prádelnu. Skoro se Gervaise tento sen splnil, ale osud zasáhl jinak. Jednoho dne Coupeau při práci spadl ze střechy jednoho domu a těžce se zranil. Gervaisa však odmítla nechat Coupeau v nemocnici, kde lidé spíš umírali, než by se léčili, a tak si ho nechala doma, celou léčbu mu platila sama a starala se o něj. Co se však nestalo – dříve pracovitý a pilný Coupeau se po tak dlouhé době doma docela odnaučil pracovat a místo práce začal chodit do hospody. Celou dobu mu to Gervaisa promíjela a odpouštěla.

Gervaisa si vypůjčila peníze od známých, Goujeta a jeho matky, aby si koupila svůj vysněný krámek a mohla se zařídit pro sebe. Ze začátku pracovité a pilné Gervaise šlo všechno krásně od ruky a postupem času si získala širokou klientelu. Její prádelna prosperovala velmi dobře a pomalu splácela svůj dluh. Gervaisa však také měla jednu špatnou vlastnost, byla požitkářka, a časem zlenivěla, zanedbávala podnik, jen si dopřávala a tloustla. Působivá je proto scéna s oslovou Gervaisininého svátku, na který uspořádala obrovskou oslavu pro své známé, až se jim břicha nadívala. Na oslavu dokonce přišel i Lautier. Delší dobu už byl ve městě, a když ho Coupeau viděl, tak ho pozval. Z těch dvou se pak stali dobří přátelé, společně spolu vysedávali po hospodách a Lautier se dokonce nastěhoval k nim do bytu. Nájem však neplatil a všechno opět zůstalo na Gervaise. Gervaisa už nezvládala živit celou rodinu, protože pro svou lenivost začala prádlo špatně prát a zapírat. Tím pádem se jí zmenšovala klientela. Dostala se do úzkých a už nezvládala ani platit všechny své dluhy, ani ten u paní Goujetové, která se v ní velice zklamala.

Situace v rodině se natolik vyhrotila, že se Coupeau začal Gervaise hnusit, a tak si začala nanovo něco s Lautierem, ten však krátce nato přesídlil do jiné postele, jakmile Gervaisa musela prodat krám. Gervaisa s Coupeauem se přestěhovali do druhého patra domu. Coupeau chlastal čím dál víc, až se z toho docela zbláznil a dostal se do nemocnice. Viděl tančit své ruce a nohy a při pití vody cítil kořalku. Za nedlouho poté zemřel. A jak to nakonec dopadlo s Gervaisou? Nikde ji už nechtěli zaměstnat, začala také pít a nakonec si začala vydělávat prostitucí. Na konci románu umírá v nouzi a špíně. Kdysi měla takový prostý sen, aby mohla v životě v klidu pracovat, mít vždycky co do úst, nějakou tu střechu nad hlavou, vychovat slušně děti, nebýt bita a umřít v klidu doma v posteli. Bylo to dost skromné přání, ale nic se jí nepodařilo vyplnit.

Ukázka:
V té době by byla žila velmi šťastně, nebýt Coupeaua, s kterým to šlo valem s kopce. Jednou, když se právě vracela z kovárny, zahlédla Coupeaua v krčmě starého Colomba, kde pil kořalku s Perkem, se Stehnem a se Starým zobákem, zvaným Propilboty. Přešla rychle kolem, aby se snad nezdálo, že ho stopuje. Ale přece se obrátila: ano, Coupeau do sebe převrátil rychle skleničku kořalky, však už měl ten pohyb v ruce. Lhal tedy!
Dostal se až ke kořalce! Vracela se domů zoufalá. Celá její hrůza z kořalky se jí zmocnila. Víno – to mu ráda odpouštěla, to přece dělníka živí! Ale kořalka, to je hnus, to bere dělníkovi chuť na chleba. Ó, vláda by měla zakázat výrobu takového svinstva!
(Zola, Émile: Zabiják. Praha: Odeon 1977, s. 138.)