Čtenářský deník

V malém berounském nakladatelství Za tratí vyšla v roce 2010 kniha nizozemského spisovatele Jeana Bernlefa. Kniha u nás vychází podruhé (první vydání je z roku 1996). Zaznamenává odumírání mysli jednoho postaršího muže. Kniha vyšla v Nizozemsku poprvé v roce 1984 a od té doby se dočkala padesáti vydání.

Martin Klein je šťastně ženatý se svojí ženou Věrou. Bydlí ve Spojených státech a jejich život není ničím narušován. Martin však začne zapomínat. Nejprve to začíná drobnostmi. Splete si například dny v týdnu a marně vyhlíží děti, které se mají vracet od autobusové zastávky. Tomuto občasnému zmatení nepřikládá žádnou váhu. Svádí to na dlouho trvající zimu. Člověk je přeci po tak dlouhé zimě otupělý. Jeho stav se ale zhoršuje.

Jeho drobné omyly začínají být častější. Martin je několik let v důchodu, a i přes to se rozhodne jít na pracovní schůzku. Zkrátka se jednoho dne vzbudí a je rozhodnut. Je najednou v jiném čase. V mysli má vsugerováno, že to musí udělat. Čím více jeho choroba postupuje, tím více vzpomíná a vrací se do minulosti. Ze začátku jen na svého kolegu Simice a na služební cesty. Později i na seznámení se svojí ženou.

Stav Martina Kleina se postupně stane velice vážným. Začne se chovat dokonce nebezpečně. V náhlém afektu například rozbije židlí okno. Začne se o něj starat ošetřovatelka, jejíž jméno neustále zapomíná a myslí si, že jde o kamarádku jeho dcery (která v domě již několik let nebydlí). Svoji ženu poznává jen po hlase. Stává se z něj člověk, který je odkázán na pomoc druhých. Zajímavostí je, že kniha je psaná v ich – formě. Nahlížíme tedy do mysli nemocného. Kapitoly se postupně zkracují, což souvisí s jeho zhoršující se pamětí.

„Dvě ženy, dvě ženy v šustivých šatech. Mluví anglicky. Vytrhnou mi knížku s fotografiemi z rukou. (Bude líp, když udělám, co chtějí, nemám tolik síly, co dřív, jsem dokonce silně oslabený, jak se ukazuje.) Vstát. Znovu to bušení. Mrákoty. Žízeň. Nechci mezi nimi ven. (Chtějí mě dostat ven, proto jim dělám potíže?)“

(Bernlef, J.: Vyhasínání mozku Martina Kleina. Beroun: Za tratí, 2010. str. 114)