Čtenářský deník

Ira Levin – Stepfordské paničky

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
usta 100x100
Hlavní hrdinkou románu Stepfordské paničky je Joanna Eberhartová. Spolu se svým manželem Walterem a dětmi Kim a Péťou se právě přistěhovali do malého městečka Stepford. Joanna sice byla zvyklá na ruch velkoměsta, ale kvůli dětem si přála žít na nějakém klidnějším místě. A navíc jsou prý ve Stepfordu výborné školy.
Eberhartovi jsou normální rodina. Děti občas zlobí, manžel občas pomáhá v domácnosti, aby manželce ulevil, a v jejich domě vládne příjemný chaos. To se ovšem nedá říct o domácnostech, se kterými se Joanna setkává u svých sousedek. Jejich jedinou a největší radostí je péče o domácnost. V jejich domech vládne naprostý pořádek a manželé nikdy  na nic nesáhnou. Navíc všechny do jedné vypadají jako vystřižené z modních časopisů. Mají dokonalou postavu s bujným poprsím, jsou vždy perfektně nalíčené, učesané a oblečené. To Joanně nejde na rozum. Snaží se s některými z nich spřátelit, ale vždy je odbyta tvrzením, že nemají čas. Vždyť v domácnosti je pořád tolik práce! Tak se Joanna alespoň věnuje svému koníčku – fotografování.

Jedinou „normální“ ženou v okolí je Bobbie. Ta se do Stepfordu přistěhovala jen o měsíc dřív než Joanna a také je nešťastná, že jsou všechny sousedky tak zahleděné do domácnosti. Tak se obě ženy spřátelí a snaží se najít ve svém okolí další, se kterou by si mohly rozumět. A postupem času se jim podaří nalézt další ženu, která je jako ony – Charmaine, která se do Stepfordu přistěhovala o měsíc dříve než Bobbie.
Co se týče aktivit či nějakých sdružení ve městě, je ve Stepfordu jen Mužské sdružení – instituce, která Joanně nahání hrůzu. Připadá jí, že je v tomto ohledu Stepford sto let za opicemi, a doufá, že Walter do sdružení nevstoupí. Ten je ale jiného názoru. Sice tvrdí, že je také proti tomuto sdružení, ale zárověň říká, že jej lze rozložit jedině zevnitř, a tak do sdružení vstoupí. Joanna z toho sice žádnou radost nemá, ale když ji Walter ujistí, že se bude snažit prosadit, aby mohly do sdružení i ženy, souhlasí. Jen doufá, že tam Walter nebude chodit každý večer jako manželé jejích sousedek. Ale zatím to vypadá dobře.
A tak se Eberhartovi ve Stepfordu pomalu zabydlují a vypadá to, že zde opravdu nacházejí nový domov. Joanna zažívá radosti i strasti ženy v domácnosti, ale naštěstí zde má alespoň Bobbie, se kterou se hodně schází, a Charmaine, u které hrává tenis. Chtěly by založit nějaké ženské sdružení, ale zdá se, že žádná z ostatních žen o něco takového nejeví zájem. Všechny mají neustále příliš mnoho práce v domácnosti.

stepfordske panicky obalJednoho dne přivede Walter domů plánovací výbor Mužského sdružení, protože v klubovně – velkém domě na kopci nad městem – se něco opravuje a je tam velký hluk. Joanna chce „vyklidit pole“ a jít si do sklepa zařizovat temnou komoru, ale Walter jí nabídne, aby s nimi zůstala nahoře a ukázala, že i žena může mít inteligentní názory. Joanna ráda souhlasí. Přišlo jich celkem pět. Mezi nimi byl i slavný ilustrátor komiksů, Ike Mazzard, a dále předseda sdružení, Dale Coba. Dalu Cobeovi přezdívali Diz, protože kdysi pracoval v Disneylandu. Večer probíhá vcelku v pohodě, Joanna občas zasahuje do hovoru mužů a dá se říci, že dělá dobrý dojem. Najednou si všimne, že ji Ike Mazzard začal portrétovat. Neustále ji pozoruje a čmárá si do bloku. Velmi ji to znervózní, ale překoná to. Nakonec Ike Mazzard jeden z portrétů vytrhne a s podpisem ho Joanně věnuje. Je to velmi povedený a lichotivý portrét.

Při úklidu sklepa objeví Joanna staré noviny, kde je článek o Stepforském Ženském klubu. Joannu tato informace velmi překvapí. Jeho předsedkyní dokonce byla jedna z Joanniných sousedek, Kit Sundersenová, která teď na takové „hlouposti“, jako je Ženský klub, nemá čas. A spousta ostatních žen byla jeho členkami. Později zjistí, že Ženský klub zanikl před pouhými šesti lety kvůli klesajícímu počtu členek. Když se později na Ženský klub ptá Kit Sundersenové, ta jí odpovídá, že prostě na takové věci už nemá čas a že je pro ni mnohem důležitější věnovat se domácnosti a rodině.

Jednou večer se Joanna rozhodne vyfotit si několik snímků městečka ve tmě. Zrovna si nastavuje fotoaparát, když si všimne, že v klubovně Mužského sdružení se svítí. Přijde jí to divné, ale nijak to neřeší. Vtom si všimne policejního auta, v němž sedí policista a mluví do vysílačky. Potom k ní popojede a začne si s ní dlouze povídat. Vyptává se jí na fotoaparát a na fotografování. Po chvíli se rozloučí a odjede. A Joanna si všimne, že okna v Mužském sdružení mezitím potemněla, jak někdo zatáhl rolety. Na okamžik jí to úplně připadalo, jako by policista vysílačkou varoval muže v klubovně, že je tam Joanna s foťákem, a zatímco se ji snažil zabavit, muži honem zakryli okna. Jako by se báli, aby je náhodou Joanna při něčem nevyfotila. Ale při čem? Pořádají snad v klubovně orgie? Ale ne, to je hloupost. Joanna tuto myšlenku okamžitě vyhnala z hlavy a dál se věnovala focení. Je přece dobře, že se policista snaží spřátelit s obyvateli městečka.

A tak dál Eberhartovi poklidně žijí a Joanna se snaží zvyknout si na klid maloměsta. Jednou večer pořádají večírek pro pár známých. Přijde i Bobbie a Joanna čeká, že rozproudí zábavu. Bobbie ale nemůže skoro mluvit, protože je celá ochraptělá. Namlouvala totiž pro jednoho člena Mužského sdružení něco na magnetofon a bylo toho tak moc, až ji z toho začalo bolet v krku. Walter také zábavě moc nepřidal, protože si pořád něco povídal s jedním známým z klubu. A tak se večírek moc nepovedl.

Druhý den volala Charmaine Joanně a moc jí večírek chválila. Také jí oznámila, že plánuje s manželem víkend jen pro ně dva, aby si trochu užili jeden druhého. Když se z víkendu vrátí, je jako vyměněná. Najednou ji začala velmi zajímat domácnost, jako by se jí zvětšila ňadra a na své kamarádky už nemá čas. Teď se chová úplně jako jedna ze stepfordských paniček. Joanna s Bobbie jsou z toho celé vyděšené a vůbec nechápou, co se to s Charmaine stalo. Snaží se tomu přijít na kloub a Bobbie přichází s teorií, že ve Stepfordu je ve vodě nebo ve vzduchu nějaká chemikálie, která nějakým způsobem ovlivňuje psychiku žen. V okolí Stepfordu je totiž velké množství různých chemických či technických továren, které by mohly do okolí něco vypouštět. A v každé z těch továren pracuje minimálně jeden člen Mužského sdružení. Rozhodne se, že se přestěhuje, a manžel jí to ani moc nerozmlouvá. Joanna se o tom zmíní doma a s Waltrem se dohodnou, že jestli se to nějak nezmění, přestěhují se také, ale až v létě, aby děti nemusely během roku měnit školu. Obě ženy jsou sice překvapené, že jejich manželé ani moc neprotestovali, ale možnost stěhování je uklidnila.

Jedno odpoledne se u Eberhartových zastavil Claude Axhelm, člen Mužského sdružení, který pracoval na určitém výzkumu, a prosil Joannu, aby mu namluvila na magnetofon seznam různých slov a slabik a aby také řekla něco o sobě. Prý z toho bude registr různých nářečí. Joanna to přijala a pustila se do toho.

Postupem času se Joanna uklidnila a stěhování už ji tak nelákalo. Ve Stepfordu se jí, navzdory pracovitým sousedkám, žilo vcelku dobře. Jen začala mít pocit, že se k ní Walter chová čím dál chladněji. Když se mu o tom zmíní, on ihned vše vyvrací. Je prostě jen přepracovaný a unavený. Bobbie s manželem plánují víkend ve dvou a prosí Joannu, aby jim přes víkend pohlídala syna. Když se pro něj po víkendu vracejí, je Bobbie k nepoznání. Moc jí to sluší, má nový účes a jakoby hezčí postavu. Joanna myslí, že je to tím víkendem ve dvou, a také začne plánovat takový víkend bez dětí.

Mezitím se do Stepfordu nastěhovala nová rodina. Joanna potkává Ruthanne Hendryovou v knihovně a dávají se spolu do řeči. Ruthanne je spisovatelka a píše dětské knížky. Svěřuje se Joanně, že se k ní sousedky chovají odtažitě a bojí se, že je to proto, že je černá. Ale Joanna ji ujišťuje, že je to běžné chování.

Po nějaké době se chce Joanna zase sejít s Bobbie, ale ta na ni nějak nemá čas. Má moc práce. Domluví se tedy, že jí Bobbie zavolá, až bude mít čas. Ale protože nevolá, vydá se Joanna rovnou k ní domů. Tam ji nalézá v pilné práci, zrovna žehlí. Je pořád tak hezky učesaná a nalíčená a vypadá mnohem štíhleji a s větším poprsím. Joanně zatrne. Už je to tady. Z Bobbie se stala typická stepfordská panička. Chce si s ní o tom promluvit, ale Bobbie jí to vymlouvá, že je to hloupost, že to tak vůbec není, že se prostě začala víc starat o rodinu a domácnost. Ale Joannu neoklame, prostě to už není ona. A stěhovat se už také nechce.

Ale Joanna ano. Hned jak přijde domů, volá Waltrovi do práce a všechno mu říká. Chce se co nejdřív odstěhovat. Ten ji uklidňuje a klade jí na srdce, ať hlavně nic nepodniká bez něj. Během chvíle doráží domů a Joanna mu vše vypráví o Bobbiině proměně. Ale Walter jí to nevěří. Tvrdí, že to není možné, a snaží se jí to celé vymluvit. Pohádají se a Walter začne Joanně vyčítat, že by také na sebe měla víc dbát a začít se víc starat o domácnost. Jako by si přál, aby se změnila... A pošle Joannu k psycholožce.

Joanna ho poslechne, protože si už sama začíná myslet, že se zbláznila. Psycholožce všechno vysvětlí, ale ta jí nevěří a spíš poukazuje na nějakou psychickou poruchu. Předepíše jí prášky na uklidnění. Ale během pohovoru s psycholožkou si Joanna něco uvědomí. Jednou viděla pořad pro děti, vysílaný z Disneylandu, kde byly figuríny amerických prezidentů, které byly naprosto k nerozeznání od svých živých modelů. Chodily, mluvily a vypadaly jako živé. A v Disneylandu přece pracoval Dale Coba, předseda Mužského sdružení.
Hned od psycholožky se Joanna vydává do knihovny, kde v archívu místního časopisu zjišťuje, že vše začalo tím, že se do Stepfordu přistěhoval Dale Coba. Potom, jak se přistěhovávali další „členové“, městečko se začalo pomalu měnit. Zanikl onen Ženský klub a vzniklo Mužské sdružení. A tak jí to pomalu všechno začalo docházet. Všechny sousedky jsou robotky. A co asi udělali s těmi pravými?

Když dorazí domů, Walter už na ni celý nervózní čeká. Prý se bál, že se jí něco stalo. Joanna se chce hned sbalit a i s dětmi odjet někam pryč. Ale děti doma nejsou, Walter totiž zrovna naplánoval víkend bez dětí... Joanna na něj všechno vychrlí, že už všechno ví, že si to našla v knihovně, ale on jí pořád tvrdí, že je to nesmysl. Joanna chce pryč, ale on ji nepustí. Tak se aspoň zamkne v ložnici. Když slyší, že Walter telefonuje v pracovně, vyplíží se ven. Walter zrovna volal kvůli ní posily... Podaří se jí utéct, ale všichni muži ve městě ji hledají. A najdou. A všechno jí rozmlouvají, že to není pravda. Jako důkaz se prý jedna „robotka“ řízne do prstu, a až Joanna uvidí, že jí teče krev, tak uvěří, že je živá. Joanna souhlasí a nechá se odvést k Bobbie. Zavřou ji s Bobbie v kuchyni, nahoře v domě hraje nahlas hudba, Bobbie se na ni mile usmívá a bere do ruky velký ostrý nůž, aby se řízla do prstu. A v tom to Joanně všechno dojde...

V poslední části knihy je hlavní postavou Ruthanne. V obchodě potkává Joannu a překvapuje ji, jak to Joanně sluší. Zdá se jí mnohem hezčí, než když se potkaly naposledy. Zastaví se na kus řeči. Joanna se omlouvá, že se tak dlouho neozvala, měla totiž moc práce. V domácnosti je přece stále co dělat! Ruthanne zjistí, že Joanna už nefotografuje. Už nemá čas na takové hlouposti... A Ruthanne čeká příští týden víkend s manželem o samotě – bez dětí, aby se trochu užili...





Aktuality

  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  
  • Zvláštní literární večer Michela Fabera

    Nakladatelství KNIHA ZLIN ve spolupráci s literární agenturou ULITA připravilo u příležitosti návštěvy Michela Fabera v Praze literární večer spojený se křtem jeho nejnovějšího díla –  Knihy zvláštních nových věcí. Předpokládám, že autora není potřeba příliš představovat, asi stačí zmínit, že mu v roce 2014 vyšel v České republice monumentální román Kvítek karmínový a bílý, zachycující viktoriánskou Anglii v příběhu chytré londýnské prostitutky Sugar. 

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Dospělost je mýtus

    Ode dneška soutěžíme o knihu Dospělost je mýtus z nakladatelství CooBoo. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení