Čtenářský deník

Ještě víc takových dní…

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
kniha

Jeden den. Všichni moc dobře známe, co jeden takový den dokáže změnit. Někdy ovšem vůbec nic. Uteče rychle a prázdně. Jindy zase můžeme během jednoho dne zažít spoustu věcí, na které by někdo jiný potřeboval aspoň půlku života. Během jednoho dne se nám může změnit celý život. Můžeme potkat někoho, kdo ho změní, kdo určí jeho příští směr. A v tom je krása… Krása nečekaného.  A přesně o jednom takovém dni a jeho důsledcích je kniha anglického spisovatele Davida Nichollse Jeden den.



knihaJe opravdu těžké napsat román o muži a ženě, o vztahu mezi nimi, o dávné lásce tak, aby se tento příběh nestal kýčem. A co hůř, aby nebyl jak vystřižený z červené knihovny. Takový příběh téměř vždycky stojí někde na pomezí. Nichollsův Jeden den je ale od téhle hranice na míle daleko, což je dáno především tím, že Nicholls je dobrým psychologem. Úspěšně a téměř s milimetrovou přesností mapuje etapy života hlavních představitelů. Takže pokud je vám od dvaceti do čtyřiceti (čímž nechci říct, že čtenáře mimo tuhle věkovou kategorii nemůže kniha zaujmout), což je období, během něhož vzniká a končí vztah mezi Emmou Morleyovou a Dextrem Mayhewem, stoprocentně v ději najdete místo, u něhož si řeknete: „Jo, tohle jsem celá/ý já.“
Emma a Dexter jsou svoje vlastní protipóly, a přesto se stane, že poté, co oba úspěšně odpromují, stráví spolu jednu noc a jeden den – 15. července v roce 1988 – den sv. Swithina, který jim má ovlivnit celý zbytek života.

„Protože se bojím, že kdybys tam byla, úplně by mě to zničilo. Myslím ta bezmoc. Seděla bys tam, a já bych nemohl udělat, co bych si nejvíc přál.“
„Proč? Co by sis přál,“ zeptala se, i když předem znala odpověď.
Zlehka ji vzal dlaní zezadu za krk, ona mu zároveň zlehka položila ruku na bok, a tak se líbají uprostřed ulice, lidé kolem nich spěchají letním podvečerem domů, je to ten nejsladší polibek, jaký oba v životě zažijí.
Tady to všechno začíná. Všechno začíná tady a právě dnes.
A pak bylo po všem. „Tak zas někdy ahoj,“ řekl a pomalu od ní pozpátku odcházel.
„To doufám,“ usmála se.
„Já taky doufám. Měj se, Em.“
„Měj se, Dexi.“
„Ahoj.“
„Ahoj. Ahoj.“

(David Nicholls: Jeden den, s. 430, Argo, Praha 2011)

Oba jsou ale příliš mladí, mají rozdílné touhy a představy o svojí budoucnosti a oba se zrovna chystají opustit Edinburgh, kde až do teď studovali, a tak o tom nemusí mluvit, a přesto oba vědí, že spolu prostě chodit nebudou. Přes tohle rozhodnutí mezi nimi ale vznikne silné pouto, kterému oni říkají přátelství a které jim má vydržet příštích téměř dvacet let.  Přestože se zpočátku moc nevídají (Dexter cestuje po světě a Emma žije v Londýně), píší si dlouhé dopisy. Později, když Dexter začne žít v Londýně, se stýkají dál jen jako přátelé a dokonce spolu stráví dovolenou v Řecku. Pak se ale oba začnou měnit, směry jejich životů se začnou rozcházet. Zatímco Emma se dlouho hledá a než zjistí, co chce skutečně dělat (být učitelkou a později i spisovatelkou), mrhá časem jako servírka v mexické restauraci, Dexter se oproti ní stane úspěšným moderátorem v televizi a zplna hrdla si užívá peněz, drog a lehce dosažitelných žen.

Nakonec k sobě ale znovu nacházejí cestu. Moc nepřekvapí, že je to až poté, co se Dexter stane otcem a později také rozvedeným skoročtyřicátníkem. Vše přesto vyplyne tak nějak přirozeně: žádné horlivé padání si kolem krku, ani scény pro uspokojení naší romantické dušičky. Prostě jim to věříme. Věříme tomu, že tak to má být: Emma a Dexter spolu. A díky tomu, že jsme si s hlavními představiteli odžili to své, tak víme, že doba pro jejich společný život opravdu nemohla nastat už dřív.

A nakonec přijímáme i to, že Emma umírá (v den sv. Swithina), i když pravda, lehké to zrovna není. Nenechte se ale mýlit: z knihy na nás opravdu nedýchá tragika jak vystřižená z románu z 19. století. Jsme v jednadvacátém, a tak on žije dál. Protože má dítě a protože toho může ještě hodně prožít. Třeba se i znovu zamilovat do Maddy. Přesto ale na Emmu nikdy nezapomene a my ostatně taky ne. Jen s těžkostí se loučíme s Emmou, Dextrem a jen s těžkostí se po odložení knihy vracíme do reálu. Ale tak to má být – všechno jednou skončí: kniha, den i život. A s těmi dvěma posledními věcmi Nicholls pracuje opravdu mistrně. Tak mistrně, jako by nám mluvil z duše.

Knihu Jeden den vydalo nakladatelství Argo

 

Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

  • Soutěž o knihu Osm

    Ode dneška soutěžíme o knihu Osm z nakladatelství Motto. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení