Audioknihy

Pavlína Brzáková: Dědeček Oge

1 1 1 1 1 (1 hlas)
il

Je to příběh sibiřského šamana a jeho proměny z dítěte na starého muže. Je to příběh, jenž přesahuje hranice lidského vnímání. Psychologická studie, ve které se stále hlouběji a hlouběji ponoříme nejen do psýché člověka, ale také do duchovního světa tunguzských obyvatel. Drsné prostředí, zima, sníh, zcela jiné životní hodnoty a na druhé straně vesnice decimované Rusy a alkoholem.


knihaUž jen to samotné je tu prezentováno jako vrchol obžerství, zbytečnosti, ničení lidských životů a v podstatě i takové té marnosti žití. Často mne napadalo, jak by asi starý Oge vnímal dnešní civilizovaný svět… svět na druhém konci světa, kde žijeme ve zdánlivém blahobytu, ale zcela mimo svou vlastní podstatu. Tupě a marně. Obklopeni zbytečnostmi, obklopeni duševní prázdnotou.

Neskutečně obrovský, až propastný je potom rozdíl, který cítíte mezi svým vlastním životem a tím, kam vás zavede uhrančivý a melodický hlas Jaroslava Duška. Text, který napsala Pavlína Brzáková, pak je něčím, o čem dlouho pochybujete, jestli to opravdu napsal člověk z masa a kostí.  Nenašla jsem na tomto díle vůbec nic, co by tam bylo zbytečné nebo nepodařené. I to, co mne při prvním poslechu třeba ne úplně extra zaujalo, dostalo spád a nový význam, když jsem Ogeho poslouchala podruhé, potřetí…

Nekonečný poslech….

Jen málo příběhů si můžete pustit i po prvotním poslechu jen tak. Ale tady ano. Tady neporušujete žádný příběh, nevystavujete se nudě z toho, že už přece znáte celý příběh… protože tady sice také příběh je, ale je obohacený, košatý, je rozvětvený do nejrůznějších tajemných komnat lidské duše, vnímání, fantazií nebo až astrálního cestování do Cherbu Buga, místa, kde se scházejí mrtví a odkud lidská duše vzchází. Symbolika života tunguzského lidu se vznáší v každém slově, v každém nesmírně pečlivě voleném slově. Jak až puntičkářsky a s jakým vnitřní zaujetím musela Pavlína Brzáková tvořit toto dílo! Nevím, jestli v tomto případě není hluboký obdiv prostě MÁLO!

Relaxační účinek a hluboké moudro, které zanechává ještě hlubší otisk

Při poslechu Ogeho zažívám zvláštní stavy. Hezky se u něj usíná, hezky se u něj spí… protože převádí mou mysl do těch hlubších vrstev, do nevědomí, oslovuje mne tam, kam se člověk potřebuje dostat, je-li nesmírně vystresovaný. Je to text, který nemůžete konzumně hltat – udělalo by se vám nevolno z přemíry dobrého, tady není nic povrchní. Musíte mlsat, vychutnávat v absolutním klidu a míru. Každé slovo má význam, každá věta ve vás něco probudí na úrovni duše nebo těla. Příběh cítíte.

Častokrát jsem po poslechu měla zhruba dobu půlhodinovou, kdy jsem se nemohla nějak vzpamatovat. Bylo to příjemné, hluboké, byla jsem zpomalená někde uvnitř své duše. Asi jako říkal Jaroslav Dušek kdesi zkraje tohoto díla: „Seděl uvnitř ve svém těle a celý mlčel.“ Ano, máte chuť naprosto celí mlčet, jen sedět ve svém těle a mlčet. Nic než tato jednoduchá, leč všeříkající věta, nevystihuje tento stav víc.  Společně s tímto dílem totiž vnímáte skutečnou hloubku lidské duše, a to jak v její nekonečné lásce a hebkosti, tak v drsné, až krví páchnoucí syrovosti.

Ukázka:

Kapitola 23. (6:01) Prázdných domů v poslední době přibývalo. Až třetí dům zkraje nebyl na zámek. Otevřel dveře a vstoupil do úzké předsíně. Vlevo se válely na sebe navlečené koše a navrchu leželo několik přehozených kabátů. U prahu ležely srovnané dřeváky. Spíš na ženskou nohu než na mužskou. Natáhl ruku, aby otevřel další dveře, ale potom si to rozmyslel. Lidí se nebál, ale najednou neměl nejmenší chuť opakovat kdo je a odkud přišel. Ani lidské teplo ho nelákalo. Vrátí se. Vyšel ze dvorku a znovu zamířil k řece. Zahnul proti proudu a vydal se k balvanům, které do poloviny zalévala voda. Ta řeka má ale sílu, řekl si, když uviděl dokulata ohlazené kameny. Sedl si na jeden z nich, zul si boty a nohy ponořil do proudu, aby si odpočinul. Kde budu žít? Přemýšlel a vzpomínal na setkání s otcem. Sorgočo býval vážený kovář, ale řemeslo ho zkazilo. Tunguzové neuměli kovat, a kdo to uměl, býval ceněn jako šaman. Bylo výhodné stát se kovářem. Pracovat s ohněm a užívat si vážnost, která k němu přicházela ze všech stran. I Rusové ho brali, a to bylo co říct. Nebyl pro ně jen špinavý Tunguz, ale to jen do určité doby, než se chopil vodky. To vodka ho zabila. Na tajgu zapomněl a přestěhoval se do vesnice. A Oge? Mluvil o nějakém daru. Labuť a severní vítr. Duch Lučatkana. To trápení s otcem ho přivede do hrobu. Mohl by najít úlevu na dně Tunguzky.  Pár chlapů to prý už udělalo. Opili se a postavili se na vysoký břeh. Pak se odrazili a skočili po hlavě na mělčinu. Jejich krev smyla voda, a když těla vylovili, nebyl na ně nijak zvlášť hrozný pohled. Matička voda je vzala, řeklo se. A po setmění se k vodě nechodilo, protože se nechodilo, jestli jejich stíny odešly do Cherbu Buga nebo budou v noci obcházet. Nechtěl bych být hladovým duchem jako Lučatkan, usoudil nakonec. V tom okamžiku nad stromy na protějším břehu zablesklo podivné světlo. Blesk? Asi přijde bouřka, řekl si Kuktiče. Jenže v tu chvíli ho něco udeřilo do hlavy, až mu před očima začernalo. Když se probral, všiml si nad vesnicí obrovského šedivého oblaku. Chargí, napadlo ho okamžitě. Chargí je ve vsi. V tu chvíli někde poblíž zakřičela labuť…

Pravoslavný Pop, který se tu čas od času objevoval, Chargího vykrápěl svěcenou vodou. Proti Chargímu pomáhaly také ikony se svatým Mikulášem a Ivanem, ale v posledních letech tady nikdo takový nebyl. Turuchanská církev s bolševiky skončila. Popové byli, ale stáhli se do ústraní. Po vesnicích přestali jezdit a křtili jen toho, kdo si o to řekl. Šedý oblak nad vesnicí ukazoval nedobrotu a chtivost, která se tu usídlila. Dobrý duch Cheveky zůstal někde na nebi a na lidi zanevřel. Oge to cítil v kostech, Oge to věděl a nemusel se na to ptát. Věděla to i jeho zvířata, která už radila starci jen velmi málo, protože Oge se přestal ptát. Snad proto stařec cítil, že se jeho konec blíží. Setkání s Kuktičem mu dalo naději, že se síla nezmizí ze světa tak docela a že se konečně objevil někdo, kdo by ji byl schopen přijmout. Ale budou mít k tobě dostatek času? To Oge nevěděl…

O autorce:

Pavlína Brzáková: je spisovatelka a etnoložka, zabývá se studiem sibiřských kočovných pastevců. Vydala dvě knihy jejich pohádek a příběhů, v roce 2008 pak vydala volné pokračování Dědečka Oge  s názvem Dva světy. Ve spoluautorství napsala několik knih a působí jako šéfredaktorka měsíčníků Regenerace.

BRZÁKOVÁ Pavlína, DUŠEK Jaroslav, SMEYKAL Ondřej. Dědeček Oge. Učení sibiřského šamana. Audiokniha, vyd. 1. Praha, Eminent, studio Bros, výroba Fermata, www.eminent.cz

 

Aktuality

  • Prosincová Pevnost ve znamení Star Wars

    Opět nastal ten správný čas a na pultech trafik se objevil další díl fantasy a sci-fi časopisu Pevnost. Venku už se značně ochladilo, proto si ho vezměte k hořícímu krbu a při jeho čtení se trošku zahřejte. I když některá jeho témata jsou lehce mrazivá. Na co se můžete těšit?

    Číst dál...  
  • Zvláštní literární večer Michela Fabera

    Nakladatelství KNIHA ZLIN ve spolupráci s literární agenturou ULITA připravilo u příležitosti návštěvy Michela Fabera v Praze literární večer spojený se křtem jeho nejnovějšího díla –  Knihy zvláštních nových věcí. Předpokládám, že autora není potřeba příliš představovat, asi stačí zmínit, že mu v roce 2014 vyšel v České republice monumentální román Kvítek karmínový a bílý, zachycující viktoriánskou Anglii v příběhu chytré londýnské prostitutky Sugar. 

    Číst dál...  

Doporučujeme

icon 10x10px eKNIHOVNA.cz – knihy, noviny, časopisy 24 hodin denně.
icon 10x10px KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma!

Nové komentáře

Doporučujeme

icon 10x10px Atraktivní práce pro všechny, kteří si věří.
icon 10x10px SMS zdarma do všech sítí.

Soutěž

  • Soutěž o knihu Pohádkové nápady pro malé kutily a kuchtíky

    Ode dneška soutěžíme o knihu Pohádkové nápady pro malé kutily a kuchtíky z nakladatelství CPress. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení