Přísně tajné: Bohyně

• 

Audioknihy

Vytvořeno 14. 5. 2013 3:00

Autor: Hana Moualla

Kateřina Tučková vystudovala dějiny umění a bohemistiku na FF MU v Brně, v současné době pracuje jako kurátorka. Za román Vyhnání Gerty Schnirch dostala cenu Magnesia Litera 2010 a byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, Magnesii Literu za prózu a Cenu Jiřího Ortena. Toliko impozantní úvod k autorce knihy Žítkovské bohyně (2012, Host). Po poslechnutí audioknihy, dodávám, oprávněný. Jsem nadšená. Po dlouhé době česká kniha, kterou hltám, se kterou tepe moje krev. Proč? A jak se poslouchá příběh bohyní jako audiokniha (nahráno v ADK-Prague)?

Jednotný vzhled obou médií je velmi příjemný – Krajina od Antonína Mánesa a zajímavá grafika protkaná „stříbrem“. Audiokniha z nakladatelství si mne našla den poté, co jsem si koupila knihu. Měla jsem radost. Cestovat s audioknihou je přeci jen snadnější. Audiokniha má 5 částí (41 kapitol), zvolila jsem metodu - co den, to jedna kapitola. Poslouchám při manuální práci. Dávám si ale pozor na prsty, občas musím nahrávku vypnout, to když jsem uprostřed nějakého dramatického momentu, který mi stahuje hrdlo. Hltám slova, která Tereza Bebarová střílí do vzduchu, a sténám, když si představuji všechny ty muže, které ztvárnil Miroslav Táborský. Cítím bezmoc. Slova, která jsou řečena, mají velkou sílu.

Na jeden měsíc (a chloupek) si propůjčuji strach malé Dory, neohroženost Surmeny. Přemýšlím o osudech děvčátka v kopaničářském kroji, které si náhodně nacházím na internetu, a tiše obdivuji autorku za její práci s archiváliemi, za neotřelou volbu jmen hlavních postav a za zaujetí, se kterým příběh napsala. Pro jistotu otevírám znovu knihu… A opět se začítám do příběhu bohyní. Vstupuji do známých vod, před očima nafouklé bříško kočky Micky, chybějící sekyra a jakási beznaděj. Autorka ukazuje, jak je lidská hloupost a zloba příčinou neštěstí lidí, a jak i ty nejlepší úmysly mohou končit tragicky. Snad se i smiřuji s tím, že dobro je vždy po zásluze potrestáno, ale bez něj to nejde. Tragický osud Dory nelze pochopit rozumem, předposlední kapitolu si pouštím tolikrát, než mi skutečně dojde, že je po ní, po poslední bohyni, etnografce. Překvapením není konec – listuji na stranu 449, kde se píše:

„Tato kniha byla napsána na základě osudů skutečných žítkovských žen, ne vše se však shoduje s realitou. Z úcty k těmto ženám a především k jejich rodinám, které dosud žijí na Žítkové, ve Starém Hrozenkově a v Drietomě, jsem se rozhodla použít pravá jména pouze v některých případech. Mnohé osudy či epizodické příběhy jsou připsány jiným z bohyní, některé jsou fiktivní.“

Jestli už také netušíte, co je fabulace a co skutečnost, doporučuji knihu i audioknihu jako podklad pro další úvahy. Surmena se mi jeví spíše křesťankou (byť používající zeliny/bylinky) nebo monoteistkou, což mi mate hlavu (vzhledem k pohanské minulosti našeho území). Možná bych potřebovala její vztah k živlům nějak povysvětlit… Surmena jim věří, stejně jako potřebnosti dobra. Surmena je naše česká Kurandera (Mamani). Je to zástupkyně dávné tradice přírodních léčitelek, šamanek s malinkou špetkou bílé magie jako Brida (Coelho), ale reálnější. Mám k ní blízký vztah, cítím se spojená s tím odkazem, který bohyně nesou. Nejsou to čarodějnice nebo feministky z Kopanic, ale nositelky dávné tradice matriarchátu, kdy jsme jako ženy znaly tajemství života.

Možná je řada dalších příběhů, které jsou ukryty mezi archivními krabicemi a leží jen ve společnosti ticha… Třeba Kateřina Tučková oživí některý z nich a my budeme hltat skutečnou potravu místo toho, abychom četli koniny nebo produkty mediálního fast foodu.

Audioknihu Žítkovské bohyně vydalo nakladatelství ADK-Prague