Knihy pro dospělé

S dědečky za dobrodružstvím

Vytvořeno 5. 3. 2012 1:00

Autor: Petr Kuběnský

Nakladatelství Albatros nám loni pod stromeček nadělilo další knihu osobitého brněnského výtvarníka Pavla Čecha s příznačným titulem Dědečkové. Čech, který je známý především svou komiksovou tvorbou (jeho album Tajemství ostrova za prkennou ohradou získalo v roce 2010 cenu Muriel za nejlepší domácí komiks) a knihami pro děti, v ní spojil všechna témata, které jsou pro jeho práci příznačná. V krátkých příbězích se tedy ocitáme v uličkách tajuplných měst evokujících foglarovskou atmosféru, v prériích indiánského národa Šajenů, v zarostlých zahradách za vysokými polorozpadlými zdmi a na perifériích, kde končí tramvajové linky. Zásadní novum však představuje fakt, že fikční svět klukovských dobrodružství je tentokrát nahlížen optikou stárnoucích mužů, kteří však v hloubi duše nikdy kouzlo chlapeckých alotrií neopustili.

Útlá, ovšem výpravná kniha je složená z krátkých komiksových příběhů vyprávěných beze slov. Některé z nich (Přání, Hvězda) již byly dříve otištěny v magazínu Aargh!, a patrně se tak staly základním podnětem k vytvoření tematicky laděného alba. Všechny obrazové povídky spojuje především jemná melancholie a specifická poetika tak příznačná pro Čechovy výtvarné práce. Kdo si vzpomene na jeho předchozí autorské knihy (O čertovi, O klíči, O zahradě), případně na ilustrace k posledním vydáním Ajvazova Druhého města a Gionova Muže, který sázel stromy, ten bude jistě vědět, o čem mluvím. Daleko blíže má ovšem fabule mikropovídek Dědečků k již zmiňované publikaci Tajemství ostrova za prkennou ohradou, kde je romantický příběh o dětských objevitelských výpravách do staré opuštěné továrny vyprávěn také stařičkým pánem, který je upoután na nemocniční lůžko. Oním „ostrovem" z názvu je míněn prostor pozemků okolo fabriky, který si fantazie chlapecké party přetvoří do podoby tichomořské pevniny. Stejně tak jej můžeme metaforicky vnímat jako ostrůvek věrného a upřímného přátelství, které snad může v tak krystalické podobě vzniknout jen v jinošských letech. Pomyslný škuner pospolitosti party však nečekaně potopí smrt jednoho ze tří hochů. Je nesmírně zvláštní vidět konfrontaci idylické vzpomínky s tak velkým traumatem.

Dědečkové jsou v mnoha ohledech podobní. Hořké podtóny stárnutí a blížící se smrti zaznívají například z povídky Knoflík, jejíž nečekaná pointa nás vrhne do doby nacistické okupace a Norimberských zákonů. Příběh Ještě něco nás zase seznamuje se stařečkem, který se snaží uniknout ztělesněné Smrti jen proto, aby se dostal domů a pustil na svobodu ptáčka, který by bez jeho pomoci zemřel v kleci hlady. Ale jak už jsem zmínil, svět Pavla Čecha vyzařuje nesmírnou melancholii, ovšem nikdy ne depresivní sklíčenost. A tak hrdina povídky nakonec po otevření klece vyjde Smrti sám naproti, aby se s ní pozdravil jako se starou známou. Čechovo univerzum je nostalgickým únikem v tom nejlepším slova smyslu. Představuje útěšnou verzi reality, v níž jsou opravdové zázraky skryté pod patinou každodennosti.

Kdyby nebyl Pavel Čech už zavedeným autorem s beznadějně vyprodanými staršími tituly, měl bych obavy, že si budou Dědečkové vzhledem k ingrediencím, z nichž jsou namícháni, jen těžko hledat čtenáře. Nostalgické ohlédnutí za dobou dětství v komiksové knize věnované nejstarší generaci, přiznejme si, nezavání komerčním hitem. Nicméně už samotný fakt, že se autor od první knihy vydané v malém tišnovském nakladatelství Sursum posunul k vydavatelskému kolosu Albatros, napovídá, že Čechova výtvarná poetika si své vyznavače už dávno našla. Proto pokud nevíte, jakým dárkem potěšit své blízké libovolného věku, určitě po Dědečcích v knihkupectví sáhněte. Třeba se přesvědčíte, že i ve vašich prarodičích dosud nevyhasnuly vzpomínky na dobrodružné toulky jejich mladých let a že ten, jehož tělesná schránka stárne a sesychá, v sobě pořád nese otisk předchozích etap života. Protože přesně to je hlavní zprávou, kterou Pavel Čech svému čtenáři adresuje.

Knihu Dědečkové vydalo nakladatelství Albatros